Hospic sobě

Novoročním dárkem roku 2016 bylo pro všechny obyvatele libereckého kraje otevření lůžkového Hospice sv. Zdislavy. Zařízení, které doprovází nevyléčitelně nemocné a umírající lidi, aby mohli bez bolesti, v klidu a ve smíření uzavřít svůj život. Přináší potřebný prostor a čas na důstojné prožití posledních chvil života, rozloučení se s blízkými. Pokoje s jedním lůžkem a přistýlkou, klid a soukromí, pochopení a vstřícnost personálu hospice nabízejí možnost vyrovnání vztahů, zamyšlení a odpuštění. A to jsou důležité momenty života nejen pro umírajícího, ale i pro toho, jehož život pokračuje dál.

Vzniku tohoto „Ostrova mimo čas a prostor“ předcházelo usilovné několikaleté snažení  motivovaných lidí, pro které právě tyto hodnoty nebyly jen prázdnými slovy, ale kteří je zažili na vlastní život. V roce 2009 vznikla Hospicová péče sv. Zdislavy, v čele s Ing. Táňou Janouškovou, současnou ředitelkou hospice.

Podnikali jsme potřebné legislativní kroky, vzdělávali se, účastnili se odborných stážíc v českých hospicích (pod svá křídla nás srdečně vzali v Čerčanech, Litoměřicích, Prachaticích, Cestě domů). Sestavili jsme odborný tým a začali jsme chodit za umírajícími do jejich domovů s nabídkou domácí hospicové péče, odlehčovacích služeb a odborného  sociálního poradenství . Vybavili jsme půjčovnu prvními základními zdravotnickými pomůckami pro náš typ péče.

Bohužel, ne všichni, kteří chtějí, se mohou o své umírající postarat doma, a proto jsme po vzoru hospicového hnutí z Nového města na Moravě postupně otevřeli Rodinné pokoje s hospicovými lůžky v nemocnicích v Liberci, České Lípě a Turnově.

Ale ani tato možnost nedokázala pokrýt potřebu hospicové péče v kraji.  Logickým a navazujícím projektem se stalo vybudování lůžkového hospice.

V roce 2010 byla po řadě jednání a společných návštěvách několika  lůžkových hospiců uzavřena smlouva o spolupráci mezi naší společností a Libereckým krajem. Tato smlouva stanovila postup pro zajištění projektu, budoucí stavby a provozování lůžkového hospice.

Spojeným úsilím zástupců Statutárního města Liberec a Libereckého kraje byl nalezen vhodný objekt pro hospic – opuštěná budova bývalého Dětského domova. Město Liberec darovalo tuto budovu i s pozemky Libereckému kraji.  Vypracovali jsme projektovou dokumentaci pro rekonstrukci a přístavbu.

Jaké kroky jsme během těchto let až do zahájení rekonstrukce podnikli, si můžete prohlédnout zde:

HPSZ-prezentace-činnosti-za-období-2010-2013-s-výhledem-do-2015

Od počátku pro nás bylo a dále zůstává velmi důležité uhájit si svobodu politickou, církevní a jakoukoli jinou a zůstat otevření všem, kteří nás potřebují, tedy být obecně prospěšnými. Děkujeme za to, že se ve většině případů setkáváme s pochopením a přijetím této skutečnosti.

Usilovali jsme o projekt lůžkového hospice, který by byl financován vícezdrojově.  A to jak z prostředků Libereckého kraje, které je i pro nás jednou z prioritních, tak i s využitím státních dotačních titulů vyčleněných pro tuto oblast zdravotní a sociální péče a v neposlední řadě za přispění soukromé sféry a příspěvků z řad občanů.

Po mnoha letech úsilí je lůžkový hospic hotový. Zhmotnily se zde spojené síly všech – od vizionářů a přenašečů hospicových myšlenek, hledačů pozemků a opuštěných budov, projektantů, přes řemeslníky až po úklidovou četu, a to vše zabaleno ochranným kabátem zástupců státní správy, úředníků a administrativních pracovníků.

Nelze neobdivovat nasazení a často i odvahu všech, kteří pomáhali – vymýšleli, budovali, dávali povolení, hlídali odbornost a dodržení všech možných pravidel, starali se o zdárný průběh, a přitom všem dokázali v sobě udržet onu pravou pohnutku, proč to dělají. Odměnou jim byla vnitřní síla a pohon, aby v náročných situacích nepropadali beznaději, když se něco nezadařilo.

Na tomto místě je potřeba říci, že bez podpory státních institucí – Libereckého kraje, Města Liberce, Jablonce nad Nisou a ostatních obcí a ostatních dárců – bychom se neobešli.

Kdybychom chtěli jmenovat všechny, byly by plné noviny. Kdo nás sledoval, ví. Kdo pomáhal, ví také. Opírali jsme se o sebe navzájem.

Děkujeme proto všem, všem bez rozdílu. Snad se nám „přese všechno“ podařilo a ještě dále dařit bude naplňovat ono známé: „HOSPIC SOBĚ“. Myslet na druhé, i když sám ještě nejsem na řadě, je v tomto případě opravdu nejcennější investicí sám do sebe…

Hospicová péče je záležitostí veskrze obecně prospěšnou. Každého z nás se umírání týká a také každý z nás může pro to, aby bylo lépe, něco udělat. Spojením všech těchto sil se naše vize po malých krůčcích proměnila v realizaci skutečných kroků směřujících ke společnému cíli – zajištění hospicové péče v našem regionu.

Hospic není jen místem profesionální zdravotní a sociální péče.

Každý dobrý den v životě umírajícího člověka považujeme za sváteční a má pro něj i pro nás nesmírnou cenu. V tomto duchu doprovázíme naše klienty i jejich rodiny. Během téměř dvou let, kdy je Hospic sv. Zdislavy „ve službě“, zažili jsme my i příchozí mnoho lidských odchodů, ale i setkání, proplakali mnoho slz smutku i radosti, dostali jsme mnoho darů a ztratili mnoho iluzí… přesto jsme vděčni za příležitost být u toho.

Tým Hospice sv. Zdislavy