Když přicházím do hospicového pokoje, vždy se snažím vytvořit těm, kteří leží v posteli, úsměv na tváři a zpříjemnit jim den. Jde mi to, ale popravdě musím říci, že se zdaleka nevyrovnám čtyřnohým chlupáčům, kteří se ochotně uvelebí v posteli klienta.
Středeční odpoledne rozzářil hospic Sunny, kterému je krásných 9 let. Vždy, když jsme vstupovali na pokoj, bylo jasné, že ne každý bude o tohoto psího parťáka stát. Kdo nic nezkusí, nic nezkazí. Přišli jsme k paní, která od začátku říkala, že jí není dobře a nemá dnes na nic náladu. Nakonec pustila Sunnyho k sobě. Lehl si k ní a nechal se hladit. Přála bych vám vidět její rozzářené oči. Přítomnost psího kamaráda vydá za tisíc slov…
Sunny se v hospici zapsal náramně. Každý den se mě teď klienti ptají, kde mám pejska. Prozradím vám tajemství, že náš hospicový pejsek už se připravuje na svou terapeutickou kariéru a já věřím, že se stane nepostradatelným parťákem hospicového týmu.
Marie Bezděkovská, přímá obslužná péče
