Děkujeme NF Umění doprovázet za možnost zakoupit antidekubitní matraci

Hospic z daru zakoupí speciální antidekubitní matraci

Finanční dar ve výši 40 tisíc korun předali v pondělí 13. června 2022 zástupci Nadačního fondu Umění doprovázet Hospici sv. Zdislavy v Liberci. Ten z daru zakoupí plně automatizovanou a flexibilní vzduchovou antidekubitní matraci CuroCell A4. Celková částka, kterou nadační fond Hospic sv. Zdislavy podpořil, činí téměř 450 tisíc korun.

„Díky daru Nadačního fondu Umění doprovázet zakoupíme do našeho lůžkového hospice jednu plně automatizovanou a flexibilní vzduchovou antidekubitní matraci CuroCell A4,“ říká jeho ředitelka Ing. Taťána Janoušková. „Matraci tohoto typu máme v současné chvíli pouze jednu a jsme s ní nadmíru spokojeni. Její jedinečnost spočívá především v jejích funkcích, které jsou nejen preventivní, ale i léčebné. Tyto aktivní matrace pomáhají při jinak zdlouhavé a bolestivé léčbě dekubitů u imobilních pacientů a umožňují nám zachovat vysokou kvalitu paliativní péče v lůžkovém zařízení“, doplňuje ředitelka. Lůžkový hospic má kapacitu 28 lůžek, pro zajištění kvalitní péče by hospic rád zakoupil další tři matrace.

Nadační fond Umění doprovázet byl založen v červenci roku 2006 a v průběhu svého trvání předal českým hospicům téměř 5,6 milionu korun. „Snažíme se získávat finanční prostředky jak pro již fungující hospice, tak pro ty nově vznikající a od roku 2011 jsme naši pomoc rozšířili i na domácí hospicovou péči, která umožňuje nemocnému prožít poslední dny svého života v domácím prostředí, mezi svými nejbližšími,“ říká zakladatelka fondu a předsedkyně správní rady Hana Haráková.

Kromě finanční a materiální pomoci stávajících a nově vznikajících hospiců provozuje fond také poradenskou linku pro těžce nemocné, jejich rodiny a blízké a půjčovnu kompenzačních pomůcek (více na www.umenidoprovazet.cz). Od roku 2009 je členem Asociace nadačních fondů Fóra dárců, v roce 2012 získal jako jeden z prvních nadačních fondů v ČR „Známku kvality“ udělenou Fórem dárců.

Benefice pro hospic

Milí přátelé, příznivci, dobrovolníci a dárci,
zkrátka všichni, kteří máte k našemu hospici blízko a věříte, že děláme smysluplnou věc, zveme Vás na Benefici pro hospic, která proběhne v pátek 17. června 2022 v 17.00 na nádvoří Hospice sv. Zdislavy.

Jsme vděční, že v programu benefice vystoupí jen místní umělci:
Legendární Severáček, liberecký dětský sbor ZUŠ, se představí pásmem lidových písní.
Písničkář Kuba Horák zazpívá i se svou dcerou.
A nakonec vystoupí fenomenální mladý houslista, který začal dobývat světová pódia, Daniel Matejča.

Benefici bude provázet svým laskavým slovem Lucie Fürstová, která nám pomohla i s přípravou akce.
Vstupné je dobrovolné a celý výtěžek půjde na podporu našeho hospice.
Přijďte si užít příjemný páteční podvečer přímo v centru Liberce. Těšíme se na Vás.

   

 

 

 

VDV přispěl na školení bázální stimulace

21. – 22. dubna se naši pečovatelé a sestřičky učili, jak na bazální stimulaci. O co jde? Díky smyslům vnímáme sebe sama i okolní svět. Přes smysly a doteky se přijímáme impulsy z okolního světa a komunikujme s ním. Jak se dotýkat klientů, abychom jim prospěli?

Bazální stimulace je vědecký pedagogicko-ošetřovatelský koncept, který se orientuje na lidské potřeby. Podporuje vnímání, komunikaci a pohybové schopnosti člověka. Zlepšuje kvalitu života. Nejvíce se v tomto konceptu používají doteky, správné polohování, koupele a masáže, ale i ochutnávání oblíbených nápojů, vůní nebo prohlížení fotografií… To vše vede k znovuobnovování porušených nervových spojů. Bazální stimulace využívá regeneračních vlastností mozku. S využitím vzpomínek, životních návyků a zkušeností uložených v naší paměti dokáže obnovit mozkovou činnost.

Naše školení podpořil Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Moc děkujeme, protože dovednosti a znalosti ze školení budeme využívat každý den v péči o nevyléčitelně nemocné. Pomůže nám tvořit laskavé a láskyplné prostředí v hospici.

Děkujeme.

 

Jak vidí svoji práci Pavla Březinová, vrchní sestra našeho domácího hospice?

Co obnáší práce sestry, která jezdí za umírajícími domů? Co všechno musí zvládat a s čím se každodenně potýká? V čem ji práce obohacuje a co jí dává?

Jak ses dostala k práci sestry v hospici?

Splnila jsem si svůj sen. Pracovala jsem v přímé péči v domově pro seniory. Vnímala jsem, že smrt zde není přirozená a lidé umírají sami. Nebyla jsem schopná smrt takto akceptovat. Po stáži v hospici jsem si uvědomila, že přesně tohle chci dělat, dopřát lidem přirozené odcházení v domácím prostředí, aby mohli být s rodinou, aby si umíráním prošli všichni společně. Ze smrti, z největšího strachu mého dětství, se stala práce, která mě naplňuje.

Ty ses bála smrti už jako malá? To není obvyklé.

Už jako malá holka jsem věděla, že chci být zdravotní sestrou. Ale smrti jsem strašně bála. Ptala jsem se, co bude, až tu nebudu, co se stane s mými myšlenkami? Je to ten největší paradox, že se smrtí teď pracuji. Známí se mě často ptají, jak tuhle práci můžu dělat? Ale já už strach nemám, zažila jsem mnohokrát pokojné umírání.

Může někdo “zvenku“ ulevit umírajícímu a jeho nejbližším?

Než dojde k přijetí smrti, člověk se s tím hodně pere. A nejen on, ale i jeho rodina. Když rodina prochází fázemi umíráním společně se svým blízkým, lépe se s odchodem vyrovná. Nepřichází pak palčivé otázky. Klientům často říkám: Žijte přítomností, neodcházejte do minulosti. Teď vyřešte, co je třeba.” A to platí i pro rodinu. Je dobré udělat své maximum pro druhého dokud je čas, aby člověk v budoucnu neměl výčitky, aby měl čistý štít sám před sebou a nekoukal na to, jestli mu umírající v minulosti třeba ublížil. Když je rodina součástí umírání, vše se uzavře. Moje role je být oporou a otevřeně mluvit o smrti.

Jak otvíráš téma smrti? To zní jako těžký úkol.

Jde to přirozeně. Lidé mě pouští domů do svého největšího soukromí a já vnímám atmosféru. Začnu se ptát, co potřebují a na jejich strachy. Na rodině je rozhodnutí, jak si péči nastaví a jak bude probíhat. V hospici se řídíme přáním klienta a rodiny. Sami si rozhodují, jak si péči nastaví a jak bude probíhat. Otevřeně mluvíme o smrti a o citlivých tématech, i když je to nepříjemné. Máme zkušenost, že to přináší úlevu a vyrovnanost, která má velký vliv na pokojné umírání. Každý si zaslouží důstojně odejít, to je jediná lidská spravedlnost. Jsme schopní ovlivnit spokojenost v období umírání. Opakovaně vidím lidi umírat s úsměvem na tváři. Nepovede se to vždy, ale ve velké většině lidé v hospici odcházejí pokojně, jsou uvolnění a usmívají se. A to je důvod, proč se nebojím vstupovat do bolavých témat.

Člověk tedy může ovlivnit svoje umírání?

Ano, vidím to každý den. Jsou lidé, kteří neodejdou v přítomnosti svých blízkých. Rodina u nich sedí, drží je za ruku a člověk nezemře. Jen si příbuzný odběhne, nastane smrt. Umírající třeba nechce, aby si nejbližší pamatovali jeho poslední vydechnutí, aby ho takto viděli. Někdo chce umírat sám, jiný naopak potřebuje společnost. Jsem přesvědčená, že to nejsou náhody. V hospici klientům pomáháme akceptovat smrt. Většinou za sebou mají měsíce nebo roky léčby. Lékaři zasahovali do jejich těla s cílem uzdravit je, bolelo je to, museli svůj život přizpůsobit nemoci. Prošli si dlouhou cestu a příroda je tak mocná, že člověka připraví na jeho konec a vše se upokojí.

Ale smutku se při této práci člověk asi nevyhne…

Smutek cítím, když zemře mladá máma, když vnímám bolest člověka, který přichází o svého nejbližšího. V tu chvíli si říkám, nejsem tu od toho, abych je spasila. Nemám čarovnou hůlku, abych udělala zázrak. Opravdu bych si to přála, ale nejde to. Soustředím se radši pohodu klientů, dokud žijí. V hospici děláme třeba vizity na zahradě, aby klienti byli v pohodě a nenavozovali jsme jim pocit nemocničního prostředí.

Jak tedy vypadá návštěva u pacienta?

Do rodiny jezdíme obvykle 3x týdně, jednou lékař, jinak sestry. Nemáme harmonogram práce jako v nemocnici, řídíme se týdenním rozpisem. Musíme umět reagovat na situaci, nevíme, kdy se kdo zhorší a kam pojedeme akutně. Ráno se sejde celý tým. Sestra, která měla noční pohotovost informuje ostatní o průběhu služby a zda je vše v pořádku. Na ranní poradě probereme každého klienta, jak v rodině zvládají péči a co pro ně můžeme udělat, řeší se zdravotní stav klienta. Po poradě obvoláme všechny rodiny a ptáme se na aktuální situaci. Když není nic akutního, jedeme do rodin podle rozpisu. Sestra většinou navštíví 3 rodiny denně, navíc ještě obstará home care a výměny katetrů. Někdy je u klienta hodinu, jindy 3 hodiny. Přijede do rodiny, posedí, aby se uvolnila se atmosféra. Udělá kontrolu, měří tlak, puls, okysličenost organismu, otoky, prohmatají břicho… Pak se i za přítomnosti klienta řeší paliativní otázky, jak to rodina zvládá apod. Péče je na rodině, my fungujeme jako opěrná hůl, když si nejsou jistí. Před každým z nich smekám. Jsou neuvěřitelní. Odchod blízkého člověka je to nejtěžší, co nás může potkat a je jedno jestli je člověku 80 nebo 40 let, bolí to stejně.

A když se stav klienta zhorší, voláte rychlou?

Ne, vloni jsme všechny zvládli opečovat doma. Víme, že náš klient zemře a že nezměníme jeho diagnózu. Pro nás je důležité, aby klient netrpěl. Pro umírajícího jsou nejtěžší bolesti, dušnost a krvácení, a to si hlídáme. Snažíme se předvídat, naše lékařka je skvělá paliatrička s letitou praxí. Nastaví každému SOS medikaci, kterou necháváme rodinám doma v lednicích, aby mohli zasáhnout. Když bychom volali sanitu, začali by člověka zachraňovat a odvezli by jej do nemocnice. 99% našich klientů si přeje umřít doma. Naše sestry mají velkou odpovědnost. Jsme skvělý tým, podporujeme se a to je základ všeho. Člověk musí cítit, že hospic je to pravé pro něj. Většinou tu pracují lidé, kteří nemají úplně lehký život. Mají za sebou zkušenost, přehodnotili svoje priority a chtějí být nápomocní a dávat lidem něco sami ze sebe.

Co by Ti pomohlo v Tvé práci?

Strašně bych si přála, aby se zlomilo společenské tabu spojené s hospici. Hospice jsou dnes na skvělé úrovni. Učí lidi akceptovat smrt, a to je těžké. Medicína v krátkém časovém horizontu postoupila dopředu, tak jsme začali mít pocit, že jsme nesmrtelní. Nemáme úctu ke stáří, nedělají se pohřby, chybí nám ta “tečka”. Lidé neznají možnosti péče, terénní služby, půjčovny s pomůckami, nevědí na jaké finanční příspěvky mají nárok. Nevědí, jak se postarat, a to bych chtěla změnit. Když mi rodiny děkují, tak jim říkám, že není za co. To oni jsou ti nejstatečnější, postarali si umírajícího a já si díky nim i odnáším neuvěřitelnou zkušenost do budoucna.

Hospic podpořili ČSOB pomáhá regionům a Fórum dárců

Náš hospic se díky podpoře dárců umístil na třetím místě v projektu ČSOB pomáhá regionům. Naši příznivci nás podpořili celkovou částkou 49 008 Kč a ČSOB ji navýšila o příspěvek 35 000 Kč. Celkem jsme získali 84. 008,- Kč na nákup nových peřin, polštářů a lůžkovin. Vážíme si podpory všech dobrých lidí, kteří spojili své síly. Můžeme tak podpořit pocit domova v našem hospici nejen pro klienty, ale i pro jejich rodiny.

Firma Matějovský a.s. darovala hospici lůžkoviny

Máme velkou radost, z úspěšného projektu Kousek domova v hospici, který byl zaměřený na obnovu lůžkovin. Naše pokoje jsou zařízeny tak, aby byly co možná nejútulnější a k pocitu pohodlí patří i kvalitní postel, dobrý polštář, teplá peřina a příjemné a pěkné povlečení. Lůžkoviny jsou v hospici celoročně hojně využívané, protože lidem na sklonku života je často zima. Naším záměrem bylo dosluhující lůžkoviny obměnit a podpořit tak na pokojích pocit útulného domácího prostředí.

Firma Matějovský a.s., která nabízí velmi kvalitní a zároveň krásný a bohatý sortiment lůžkovin nás podpořila darovanými produkty v celkové výši 45 000Kč.  Naši klienti se tak budou moci zachumlat do nových hřejivých peřin v krásném povlečení.

Firmě Matějovský a.s. ještě jednou moc děkujeme.

     

Liga proti rakovině podpořila nákup oxygenátorů

Liga proti rakovině, kterou všichni známe díky “kytičkové” sbírce podpořila náš hospic a umožnila nám koupi 4 oxygenátorů. Koncentrátory kyslíku jsou nezbytnou pomůckou nejčastěji pro klienty s onkologikým onemocněním.

Koncentrátor kyslíku půjčujeme domů. Díky němu se klientům lépe dýchá, a hlavně mohou s pomocí přístroje zůstat doma mezi svými blízkými.

Moc děkujeme    

    

Poděkování Libereckému kraji

Liberecký kraj nás v roce 2021 dofinancoval za svého rozpočtu částkou 54 000 Kč na odlehčovací službu pobytovou a částkou 25 000 Kč na odborné sociální poradenství.

Tyto finanční prostředky jsme využili na spolufinancování mzdových nákladů vzniklých od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021.

 

Děkujeme za partnerství

Tým Hospice sv. Zdislavy