Chvíle ticha
Nebuďme hned aktivní. Nechme na sebe působit ticho a výjimečnost takové situace. Někteří by se třeba rádi modlili, např. Otčenáš nebo nějaký žalm z Písma, např. žalm 23 nebo některá místa z Janova evangelia. Modleme se ze srdce. Děkujme Bohu
za setkání s tímto člověkem a za to, že milovaný člověk je nyní volný, zbavený svého utrpení. Odpouštějme nebo prosme za odpuštění. Nechme své pocity přicházet a projevit. Ponechme si čas. Pokud nejsme zvyklí se modlit, můžeme čas věnovat tomu, co pokládáme za případné. Můžeme rozsvítit svíčky, otevřít okno, pustit tichou hudbu, číst z knihy potichu nebo i nahlas, uvařit s přítomnými čaj a posedět, vzpomínat
a děkovat.
Poslední úkony
Pokud jsme sami, může se stát, že nám je nepříjemné osamocení s mrtvým tělem. Nestyďme se někomu zavolat a požádat jej o pomoc – některému z přátel nebo někomu, kdo už se setkal s umíráním a se smrtí. Neváhejme ani tehdy, je-li to uprostřed noci, jistě se setkáme s pochopením. Někdy může být dobré si takovou pomoc domluvit předem. Vyrozumějme potom lékaře, aby vystavil list o prohlídce mrtvého. Pokud je to v noci, můžeme klidně počkat do dalšího dne, nejsou žádné lhůty, které by nás zavazovaly
a nutily k jakémukoli spěchu. Bývá nejlepší zavolat pak přímo praktickému lékaři zemřelého, který přijde konstatovat smrt. Teprve poté zavoláme pohřební službu.
Úprava těla
Někteří lidé mají strach hýbat mrtvým tělem. Není třeba se ničeho bát, zemřelému již neublížíme. V první hodině, před vznikem ztuhlosti, je lehčí mrtvé tělo srovnat. Zacházejme s ním s pozorností a s úctou.
Přitom lze doporučit:
Po smrti položme zemřelého na záda do vodorovné polohy, bez polštáře nebo jen s malým polštářkem pod hlavou.
Zavřeme opatrně oční víčka, eventuálně položme navlhčený tampónek na asi 1 hodinu na oční víčka.
Pokud jsou ústa nepřirozeně vpadlá, nasaďme opatrně zase zubní protézy do úst. Zdá-li se nám to příliš násilné nebo nepříjemné, nemusíme to dělat.
Aby ústa zůstala zavřená, můžeme srolovat malý ručník a položit jej pod bradu, někdy jde bradu podvázat obvazem nebo šátkem.
Pokud si to přejeme, můžeme tělo milovaného člověka umýt, a tak se s ním naposledy rozloučit. Buďme si vědomi toho, že konáme spíše obřad než důkladnou hygienu, a konejme tuto očistu klidně a jemně. Někdy dochází ještě k mimovolnému vyprázdnění, a proto je vhodné po umytí dát čistou plenu, která zůstává pod oblečením.
Není nezbytné zvlášť oblékat zemřelého k pohřbu, ale můžeme to učinit, přejeme-li si to. Zvolme takový oděv, který zemřelý rád nosil a který mu padne, nebo takový, jaký by on sám rád měl na sobě. Pokud nemocný během nemoci hodně zhubl a všechno oblečení je mu veliké, nebojme se ho založit pomocí pár stehů nebo jenom zavíracím špendlíkem.
Rozloučení
Upravme pokoj, odstraňme léky a ošetřovatelské pomůcky.
Zapalme svíčky. Můžeme na mrtvé tělo položit čerstvé květiny. Jejich rozvité i uvadlé květy jsou symbolem pomíjivosti viditelných projevů života.
Dopřejme si čas k rozloučení. Posaďme se vedle lůžka a pokusme se vnitřně se uklidnit. Když pozorujeme obličej zemřelého, můžeme sledovat, jak mizí všechno napětí a vyzařuje pokoj. Jestli chceme, mluvme se zemřelým, doprovoďme jej svými myšlenkami na jeho pro nás neviditelné cestě. Nechme vynořit vzpomínky na společná setkání. Bděme u opuštěného těla.
Zemřelého můžeme klidně ponechat 24 hodin v bytě, abychom měli čas se rozloučit, nebo aby se mohli rozloučit i přátelé. Pro přátele, kteří bydlí daleko a nemohou přijet rozloučit se osobně, je mnohem hůře pochopitelné, že milovaný člověk zemřel. Zdá se to neskutečné. V takovém případě pomáhá, jestliže zemřelého vyfotografujeme. Přinese to uklidnění a ujištění, že opravdu zemřel.
Vyrozumějme pohřební službu. Můžeme si ji vybrat a zavolat sami, lze to učinit i nějaký čas před smrtí. Je dobré se seznámit s nabídkou a kvalitou služeb. Pokud zemřel náš blízký v nemocnici a odvezla jej pohřební služba jiná, než kterou si přejeme, máme právo si pohřeb objednat tam, kde chceme. Volba závisí pouze na nás.
Období smutku
Když pomine zařizování kolem pohřbu, nastane období velké samoty, opuštěnosti, únavy a truchlení. V tomto období je dobré vyhledat pomoc lidí, kteří takovou zkušeností prošli, nebát se zeptat odborníků, najít vhodnou literaturu. Někde také existují svépomocné skupiny pozůstalých, kde člověk může reflektovat své truchlení snáz než se svým nejbližším okolím, které nechce svou bolestí zatěžovat. V tomto období života více než kdy jindy platí, že čas dostáváme jako dar. Nelekejme se, že běží příliš rychle či se vleče nesnesitelně pomalu. Jděme tímto časem tak, jak sami potřebujeme. Za malé světlé chvíle buďme vděčni, budou nám posilou v těch dlouhých a smutných.
ความคิดเห็น