Bolest
Dnes je možné zajistit skoro pro všechny lidi v poslední fázi života prostředky zmírňující bolest. Léčba bolesti opiáty umožňuje většinou osvobození od bolesti
při zachovaném vědomí. Je třeba překonat strach z morfia a dalších opiátů, který je široce rozšířen. Moderní léčba bolesti tyto léky používá s jasným cílem: zachovat co nejvyšší kvalitu života umírajícího až do konce. Lékaři vzdělaní v paliativní péči
s těmito léky dokáží zacházet velmi citlivě, vyvažují jejich účinek proti bolesti
s nežádoucími účinky (dočasná spavost, zácpa apod.), a pokud bolest odezní, mohou bez obtíží tyto léky zase vysadit. Uvědomme si, že umírajícímu zbývá krátký čas
a zaslouží si jej žít bez bolesti, která by jej vyčerpávala.
Péče o pokožku
Jak z lékařského hlediska, tak také ke spokojenosti nemocného je důležité, aby byla maximální pozornost věnovaná pokožce umírajícího, aby bylo zajištěno vhodné polohování. Je dobré střídat polohu na boku a zádech, vždy ale jen tak často, jak je nemocnému příjemné. Pokud se sám neudrží, je možné jej šetrně vypodložit,
aby setrval v požadované poloze na boku. Dbejme na to, aby riziková místa, ohrožená vznikem proleženin, byla chráněna před tlakem vypodložením měkkými polštáři nebo molitanovými podložkami. Všechno dělejme po dohodě s nemocným, aby se mu leželo dobře a časté polohování jej nevyčerpávalo a nepůsobilo mu bolest. Pokožku nemocného musíme udržovat čistou a suchou, hlavně v místech, která jsou pocením a nebo jinými sekrety ohrožena. Je to například oblast genitálií, místa
pod prsy a jiné kožní záhyby. Pokožka pravidelně ošetřovaná a chráněná vhodným krémem je odolnější proti vzniku proleženin, otlaků a opruzenin.
Teplota
Mění se tělesná teplota: ruce a nohy mohou být studenější kvůli zhoršenému prokrvení. Můžeme zkusit udržet tělesnou teplotu použitím ponožek nebo ohřívacích lahví. Pokud umírající má naopak vyšší teplotu, potom jsou příjemné slabé přikrývky nebo jen prostěradlo či samotný povlak. Někdy může udělat dobře studený obklad na čelo nebo do třísel. Horečka v tomto stádiu bývá známkou selhání termoregulačního centra, ne zápalu plic či nějaké jiné infekce.
Dech
Často se mění dech: může být rychlejší, velmi povrchní (až 40 dechů za minutu) nebo mnohem pomalejší, s dlouhými přestávkami mezi nádechy, kdy se stále znovu zdá, že je to nádech poslední. Někdy umírající hlasitě vzdychne při výdechu. Dech také může být zcela nepravidelný. V hrdle může vzniknout chrčení nebo „kloktání“
v důsledku vyměšování hlenů, které už nemocný nemůže vykašlat. Pro nás to může být velmi nepříjemný zvuk, protože máme pocit, že se umírající každou chvíli udusí. Je však důležité vědět, že nám je to daleko nepříjemnější než jemu. Jeho to většinou neobtěžuje, můžeme se o tom přesvědčit z jeho jemných náznaků. Pokud jej něco trápí, třeba bolest, poznáme to podle mimiky či drobných gest. Změny dechu přicházejí a odcházejí. Člověk může poměrně dlouho dýchat tak, jako by každý dech byl poslední. Obvykle může být pro umírajícího ulehčením, když mu zvýšíme polohu hlavy nebo horní části těla či jej otočíme na bok. Hlava by neměla být v záklonu. Pomůže také, když zajistíme dobré větrání místnosti a vlhčíme vzduch. Pro nás jako pro doprovázející může být bolestné a znepokojivé, když nasloucháme nepravidelnému dýchání. Důležité je, abychom sami zhluboka a pravidelně dýchali
a občas opustili místnost, abychom nabrali sil. Snad nám může v této souvislosti pomoci srovnání s porodními bolestmi a zvláštním způsobem dýchání, které používají ženy při porodu, aby si ulevily. Jsou to bolesti vedoucí k novému zrození.
Kommentare