U Vás jsem v sobě našla velkou sílu
- 30. 1.
- Minut čtení: 2
Aktualizováno: před 3 dny
Po odchodu blízkého člověka se někteří lidé do hospice vracejí. Přijdou na setkání pro pozůstalé, aby mohli sdílet vzpomínky a potkat se s těmi, kteří je v těžké době provázeli. Po jednom z lednových setkání nám napsala paní, jejíž manžel strávil poslední dny života v našem hospici. Její slova zveřejňujeme téměř v původní podobě.
Dobrý den,
zúčastnila jsem se 20. 1. s kamarádkami setkání s pozůstalými u Vás v hospici. Chtěla jsem Vám už tehdy veřejně poděkovat, jen jsem to nestihla. U Vás jsem našla v sobě velkou sílu a jsem moc ráda že jsem s manželem Hains Peter Georg Quaisser mohla strávit i těch jen pár dnů, ale s velkou podporou od Vás.
Přijetí, díky kterému jsme se cítili jako doma
Měla jsem strach a obavy, jak to zvládneme, ale s Vaší podporou jsem se u Vás cítila jako doma. Už jen to laskavé přijetí a také to, že byl manžel německé národnosti. I Petr, přes svůj zdravotní stav, byl moc spokojený.
Velmi si vážím i pomoci a přístupu dvou mužů, kteří byli laskaví a vstřícní. Když se dozvěděli, že nám odešel náš velký psí parťák a že jsme byli smutní, přinesli nám malou sošku pejska.
Velkým darem pro nás bylo i to, že přišla Cony (pozn.: pečovatelka v hospici), která mluví německy. Můj Petr měl v očích radost a necítil se tak v cizím prostředí, i proto, že jsem tam mohla být s ním.
Malé chvíle, které zůstávají v paměti
Ráno jsem se zaposlouchala do krásné hry na kytaru, večer sestřička rozvážela léky a při tom si zpívala. I paní uklízečka byla milá a ochotná. Paní primářka se s velkou péčí starala o zdravotní stav mého milovaného manžela.
Prostě všichni byli úžasní. Mnoho lidí v jiných zařízeních by se u Vás mělo hodně učit. Je vidět, že svou profesi děláte s velkou láskou a odhodláním.
Opora v nejtěžší chvíli
V té nejhorší chvíli pro mě bylo Vaše objetí velkou oporou. Podpora až do poslední chvíle byla nesmírně důležitá. Petrova dušička odcházela v klidu a já jsem byla vnitřně silná. Tuto sílu jsem u Vás našla.
Bylo to velmi smutné a je to pořád smutné, ale mám v sobě vnitřní klid, který jsem u Vás získala. Všude Vás moc a upřímně chválím a doporučuji jen Váš domov.
Společné vzpomínání
Ještě jednou Vám za vše moc děkuji. Úterní setkání bylo velmi příjemné a jsem ráda, že jsem se ho zúčastnila. Mile jste mě překvapili tím, že něco takového, jako je společné vzpomínání, existuje.
Děkuji Vám. Neřekla jsem vše, protože bych asi plakala. Bylo to velmi emotivní a při písničkách mi ukápla slza. Na takové vzpomínání nikdy nezapomenu. A hlavně, kamarádky konečně věděly, o čem jsem mluvila, a pochopily, proč jsem byla se vším tak vyrovnaná, když jsem přijela domů do Kopidlna.
Všem Vám přeji hodně zdraví.
Děkuji moc Věra Quaisser
Přišlo e-mailem, 23. 1. 2026, zveřejněno se souhlasem
