top of page

Hospic není smutné a ponuré zařízení


Na jaře tohoto roku nám přišel finanční dar a spolu s ním tato milá zpráva. E-mail, o který se s Vámi rádi podělíme:


Příspěvek posílám ráda, protože jsem šťastná, že mohu alespoň trochu splatit to, co nám svojí úžasnou péčí o naši stařičkou maminku Danušku Rothovou poskytoval veškerý personál hospicu u sv. Zdislavy. 

 

 Nebyla to jen běžná péče počínaje lékařkami, sestrami,  přes všechny pečovatelky a pečovatele, sociální pracovníky stejně tak i děvčata, která se starala o úklid a prádlo, už v recepci nás vždy vítali s úsměvem.  Mohla bych asi pokračovat, nerada bych na někoho zapomněla.

 

Střídali jsme se se sourozenci u maminky každý den a  nikdy jsme tam nešli jako do nějakého smutného a ponurého zařízení, i když v každém pokoji byla pochopitelně koncentrovaná bolest a obavy. Všude samá vlídnost, zájem, pochopení a úsměvy. Maminka díky všem, kdo o ni pečovali, prožila hezký, klidný a velmi důstojný závěr svého života, kde nechybělo pohlazení, políbení, zpívání a veliké pochopení její už popletené dušičky.  A my jsme si uvědomovali velmi dobře, jak velkou tíhu i z nás  "přerostlých dětí", brali na sebe všichni, kdo o naši  maminku s takovou láskou pečovali. Takže pokud i tato malá částka pomůže trošičku tomuto záslužnému zařízení, budu mít pocit, že trošilinku vracím to, co jsem u vás všech nasbírala. 

  

Pozdravujte prosím všechny na 1. patře, nemine den, abych si na ně nevzpomněla, jsou obdivuhodní. Veliké díky. 

Eva Šafaříková





bottom of page